Příběh Miloše Pavlíka

Miloš Pavlík se narodil ve Vyškově v roce 1922 v rodině právníka – otec později pracoval v Brně na Nejvyšším soudu. Když mu byly dva roky, rodiče odešli z církve. Cestu k Bohu a víře našel, když mu bylo 20 let

Jako vynikající student musel čekat na ukončení vysokoškolského studia až do konce války, během které byly vysoké školy Němci uzavřeny. Hned po otevření během dvou let získal ve zrychleném studiu červený diplom na Přírodovědecké fakultě MU v Brně.

Převrat v roce 1948 mu znemožnil absolvovat dvouletou stáž v USA a prozatím zůstal na žádost profesora Vladimíra Úlehly na Masarykově univerzitě. Jeho talent a pracovitost by mu bezpochyby zajistily úspěšnou akademickou kariéru, ale pro svoji neskrývanou víru v Boha mu byla komunisty další práce na univerzitě zapovězena.

Našel si místo v mikrobiologické laboratoři v Šumperku. V té době již byl ženatý a s manželkou Vlastou měli první ze svých čtyř dětí. Ale i zde si ho komunistický režim našel a začal mu kvůli jeho víře působit potíže. Následovalo další stěhování až na východní Slovensko do Šarišských Michaľan u Prešova. Za další čtyři roky se ze stejných důvodů znovu s rodinou stěhoval, tentokrát na Oravu do Trstěné. Odtud to byl již jen kousek do Dolního Kubína, kde žil až do roku 2009.

Celých čtyřicet let vlády komunistů byl kvůli své víře považován za člověka nebezpečného pro režim. Byl celou dobu sledován a jeho domov byl pravidelně podrobován rozsáhlým domovním prohlídkám. Ve složkách StB byl Miloš Pavlík nazýván „náboženským fanatikem“ a jeho korespondence s křesťany v zahraničí vyvolávala podezření, že se pokouší rozvrátit republiku….

Kromě mikrobiologie se ve svém činorodém životě zabýval také na vědecké úrovni matematikou a samozřejmě biblistikou.

Jeho mimořádný talent na jazyky mu umožnil zvládnout nejen biblické jazyky řečtinu, hebrejštinu a aramejštinu, ale uměl výborně německy, anglicky a španělsky, ovládal obstojně i francouzštinu a další jazyky. Když například v roce 1968 jel na pracovní cestu do Holandska, naučil se během několika předchozích týdnů holandsky natolik, že tam s Holanďany hovořil k jejich velkému údivu jejich mateřštinou. Sám z několika jazyků přeložil množství křesťanské literatury. Při překládání písní, poezie a chval použil i svůj básnický talent.

Jeho víra byla celoživotním hledáním Boha, hledáním pravdy v Písmu i v životě. Vyústila v touhu přeložit Bibli jiným způsobem, než to dělaly dosud existující překlady do češtiny nebo slovenštiny. Jeho touhou bylo vytvořit překlad, který by co nejpřesněji ukazoval čtenářům, jak biblický text zní a jak se přesně vyjadřuje v originálních jazycích.

Podle nejmladšího syna Miloše Pavlíka přijal poslání věnovat čas svého důchodového věku tomuto překladu Bible. Prý již asi tři roky před odchodem do důchodu si na čtverečkovaném papíře odškrtával dny zbývající do odchodu do penze a tedy do zahájení svého překladatelského díla.

Ve věku šedesáti let v roce 1982 zahájil svoji 27 let trvající práci. Nejdříve psal překlad na obyčejném psacím stroji. Používal několik kopíráků, aby mohl výsledky své práce chránit na různých místech před komunistickými prohlídkami. Jednotlivé kopie z bezpečnostních důvodů označoval jmény svých dětí, aby nemohl být nařknut z rozšiřování nepovolených materiálů.

V druhé polovině osmdesátých let dostal darem ze zahraničí první počítač ATARI. Na něm dokončil Nový zákon v češtině i slovenštině, který v obou jazycích vydal knižně v devadesátých letech minulého století vlastním nákladem za pomoci syna Rastislava. Mezitím již vybaven běžným PC počítačem pokračoval v práci na Starém zákoně až do jeho dokončení na jaře roku 2009.

Krátce po změně režimu uskutečnil za podpory svých přátel v zahraničí cestu kolem světa, kdy na většině kontinentů přednášel o své víře a překladatelské práci.

V posledním roce života na něm byla vidět obrovská touha dílo dokončit. Když byl ze zdravotních důvodů hospitalizován, vyžádal si při první návštěvě svých blízkých, aby mu přinesli počítač a asi čtyři různé Bible. Po návratu domů mu přestávaly fungovat nohy. Navzdory tomu napůl seděl a napůl ležel u psacího stolu a pracoval dál. Podle syna Rostislava mu bylo dáno shora, aby práci dokončil. Bylo mu 87 let, dokončené dílo svěřil Rostislavovi s prosbou, aby se postaral o jeho knižní vydání. Za necelé dva měsíce po dokončení překladu odešel k Pánu..