Použité řecké texty

V předmluvě Miloš Pavlík napsal o řeckých textech, použitých pro nový zákon následující: „Mnohé starší překlady Nového Zákona měly za svou předlohu tzv. všemi přijatý text, jenž byl vydán v Leydenu v Holandsku r. 1633 a jehož základem byly texty uveřejněné v 16. století Erasmem z Rotterdamu v Basileji a Robertem Stephanem a Theodorem Bezou v Paříži; některý z těchto textů byl i předlohou prvního českého překladu Nového Zákona z řečtiny, jenž je dílem Jana Blahoslava (1564) a jenž byl posléze pojat do známé a mnoha milovníkům Božího slova drahé Kralické Bible. Tyto texty byly výsledkem studia a porovnávání velmi malého počtu tehdy známých — značně pozdních — rukopisů řeckého Nového Zákona; knihu Zjevení měl Erasmus z Rotterdamu v rukopise jediném a to chatrném a neúplném (pomohl si tak, že si chybějící část sám do řečtiny přeložil z latinského překladu, jejž měl po ruce).

rukopis Matoušova evangelia

V následujících staletích však bylo postupně objeveno několik set dalších řeckých rukopisů Nového Zákona nebo jeho částí, z nichž některé jsou velmi staré, i překladů, např. do syrštiny, jež jsou namnoze ještě starší; všechny tyto rukopisy byly pečlivě zkoumány a porovnávány, takže bylo možno text očistiti od chyb, jež se do něho během staletí vloudily nedbalostí nebo opovážlivostí lidí. Tak byla v nové době pořízena řada vydání řeckého textu Nového Zákona, sestavených podle toho, jak který z učenců, kteří všechen svůj čas a veškeré své schopnosti věnovali tomuto nesmírně namáhavému zkoumání, nalezené rukopisy hodnotil. Nepochybně i v tomto, jako ve všem, co je svěřeno člověku, zanechala své stopy lidská slabost, Boží prozřetelnost však bděla nad Jeho slovem, takže, ačkoli každý z učenců, kteří se revisi textu věnovali, postupoval podle svých vlastních zásad, jsou výsledky, k nimž dospěli, téměř stejné — výjimkou několika málo míst jsou různá vydání řeckého Nového Zákona téměř ve všem navzájem souhlasná a rozdíly mezi nimi, poměrně nečetné a převážnou většinou druhotného rázu, jsou zhusta takové povahy, že v překladu je sotva lze vyjádřiti.“

Miloš Pavlík čerpal podobně jako Darby z těchto nově pořízených textů Nového zákona – kde se texty čtyř nevýznamnějších učenců shodovaly, volil je jako zdroj překladu, kde se různily, přidržel se „přijatého textu.“

Sám k tomu dále napsal: „…čtenáři Písma, kteří jsou zvyklí používati překladů starších, zejména českého překladu kralického nebo slovenského překladu prof. Roháčka, jež jsou vypracovány v podstatě podle přijatého textu, tedy shledají, že text tohoto překladu je v nejednom místě od těchto starších překladů odlišný nejen co do pojetí a způsobu tlumočení řeckého originálu, nýbrž i co do volby samé textové předlohy.“

Rotterdamu v rukopise jedinom a to chatrnom a neúplnom (pomohol si tak, že si chýbajúcu časť sám do gréčtiny preložil z latinského prekladu, ktorý mal po rukeä. V nasledujúcich storočiach však bolo postupne objavených niekoľko stoviek ďaľších gréckych rukopisov Nového zákona alebo jeho častí, z ktorých sú niektoré veľmi staré, aj prekladov, napr. do sýrštiny, ktoré sú poväčšinou ešte staršie; všetky tieto rukopisy boly starostlivo skúmané a porovnávané, takže bolo možné text očistiť od chýb, ktoré sa doňho behom storočí vlúdili nedbalosťou a opovážlivosťou ľudí. Tak v nobej dobe vznikla sbierka vydaní gréckeho textu Nového zákona, zostavená podľa toho, ktorý z učencov, ktorí všetok svoj čas a všetky svoje schopnosti venovali tomuto nesmierne naliehavému skúmaniu, nájdené rukopisy hodnotil. Nepochybne aj tu, ako vo všetkom, čo je človeku zverené, zanechala stopy ľudská slabost, Božia múdrosť však bdela nad Jeho slovom, takže, aj keď každý z učencov, ktorý sa revízii textu venovali, postupoval podľa svojich vlastných zásad, sú výsledky, ku ktorým dospeli, takmer rovnaké – ak nehovoríme o niekoľko málo miestach vydania Nového zákona takmer vo všetkom vzájomne súhlasné a rozdiely medzi nimi, pomerne zriedkavé a väčšinou druhotného charakteru, sú často takej povahy, že sa dajú v preklade sotva vyjadriť.“

Podobne ako Darby, čerpal Miloš Pavlík z týchto novo získaných textov Nového zákona – kde sa texty štvor najvýznamnejších učencov shodovali, volil ich ako zdroj prekladu, ke boli odlišné, prodržal sa „prijatého textu“.

Sám ďalej komentuje: „… čitatelia Písma, ktorí sú zvyklí používať prekladov starších, najmä českého prekladu kralického alebo slovenského prekladu prof. Roháčka, ktoré sú vypracované v podstate podľa prijatého textu, zistia, že text tohoto prekladu sa v nejednom mieste od týchto staršch prekladov líši nielen čo do pojatia a spôsobu tlmočenia gréckeho originálu, ale aj čo do voľby samej textovej predlohy.“