Přístup k překladu Božího jména

Jeden výraz, jenž se všude v SZ vyskytuje ve tvaru ,,psaného textu” aniž je tak označován (to se nazývá ,,keré perpetuum”, tj. ,,trvalé (n. ,,stálé”, ,,ustavičné”) keré”). Jde o Boží Jméno, vzhledem k němuž masoreté vytvořili jakousi ,,ohradu okolo zákona”, t. j., jelikož zákon zakazuje pronášeti Boží Jméno pro daremnost , nechť se nesmí vyslovovati vůbec, a proto při čtení n. citování těch míst Písma, kde je uvedeno, budiž místo něho vyslovováno něco jiného, totiž ,,Adónáj” tj. ,,Pán”, je-li však takovýto název Boha uveden před tímto Jménem, nechť se místo něho vyslovuje ,,Elóhím”, tj. ,,Bůh”. Ono Jméno pak je tvarem slovesa ,,hávah”, tj. ,,býti”, jež se kromě něho vyskytuje jen na několika málo místech SZ (Nech. 6: 6, pozn. 56, Jób 37: 6, (,,Buď”,) Kaz. 2: 22 a 11: 3, pozn. 96, a Is. 16: 4 (,,buď”)) a zde snad značí ,,Jsoucí” n. ,,Stávající se” (srov. Exod. 3: 14, pozn. 110, kde však je použito poněkud odlišného, ale podobného a mnohem častěji se v SZ vyskytujícího slovesa ,,hájah”,) a jeho souhlásková skladba je ,,Jhvh”, takže tam, kde se mělo vyslovovati ,,Adónáj”, nabývá podoby ,,Jehóváh”, (první samohláska je pozměněna v důsledku jistých hláskoslovných pravidel hebrejské mluvnice,) kde je pak (poněkud řidčeji, např. v Gen. 15: 2,) měl zastupovati název ,,Elóhím”, má v ,,psaném textu” tvar ,,Jehóvih” (poslední samohláska ,,i” je krátká, neboť jinak by bylo nutno vložiti souhlásku ,,j”, jež značí dlouhé ,,í” v slovu ,,Elóhím”, v tomto slovu však jí není). Jaké bylo skutečné znění tohoto Jména, je nesnadno zjistiti, zejména vzhledem k řídkému výskytu tvarů dotčeného slovesa v SZ, někteří navrhují tvar ,,Jahveh”, sotva však lze s určitostí říci, že právem; velmi mnozí překladatelé si pak pomáhají tak, že místo skutečného znění používají tvaru ,,psaného textu”, ,,Jehóváh”, třebaže tento tvar vlastně nedává smyslu. Zamlouvá se však výraz ,,l’Éternel”, tj. ,,Věčný”, ve francouzském překladu J. N. Darbyho, ale ti, kdo tento překlad převedli do angličtiny, použili shora uvedeného výrazu ,,Jehóváh”; za zmínku stojí i německý překlad židovských autorů M. Bubera a F. Rosenzweiga, v němž se toto Jméno uvádí v podobě osobního zájmena ,,On”, vypsaného velkými písmeny (,,ON”, něm. ,,ER”). V Septuagintě, řeckém překladu SZ, pořízeném ve 3. století před naším letopočtem v Egyptě, jehož název znamená latinsky 70 podle domnělého počtu učenců, kteří jej vypracovali, a pro nějž se používá zkratka LXX, tj. římská číslice 70, je toto Jméno uvedeno výrazem ,,Kyrios”, tj. ,,Pán”, a tak je podáno i všude v Novém Zákoně, a obdobně (,,Dominus”) i ve Vulgatě, latinském překladu Písma, sestaveném koncem 4. a začátkem 5. století našeho letopočtu Hieronymem, učencem ilyrského původu. Jelikož se tento překlad podává v knihách Nového Zákona, vypracovaných pod vedením Svatého Ducha, počínám si ve svém překladu podobně, přičemž využívám skutečnosti, že v češtině i v slovenštině existuje výraz značící ,,pána”, vl. původně ,,hospodáře”, ,,hlavu domu”, jehož se však v nynější podobě těchto jazyků nepoužívá v jiném smyslu než jako pojmenování Boha, totiž ,,Hospodin”, (proti některým jiným jazykům slovanským, v nichž je obdoba ,,gospodin” tohoto výrazu běžným zdvořilostním označením mužských osob stejně jako české ,,pán” n. ,,pan” a slovenské ,,pán”,) jejž jsem tedy vyhradil pro překlad dotčeného Jména všude, kde se vyskytuje (k odlišení od slova ,,Pán”, jímž překládám jiný výraz, totiž ,,Adónáj”). Nejsem v tom ovšem sám, k témuž závěru zřejmě došli i Kraličtí i prof. Roháček ve svém slovenském překladu i mnozí jiní. Kde pak v poznámkách pod čarou podávám doslovné znění míst, kde se toto Jméno vyskytuje a jež jsou v textu podána ve volnějším překladu, uvádím jen jeho souhláskovou skladbu (,,Jhvh”). Vyskytuje se i zkratka ,,Jáh” tohoto Jména, viz Exod. 15: 2, pozn. 494, již ponechávám nepřeloženou.

Pokud pak jde o jiné názvy Boží Bytosti, je slovo ,,Elóhím”, jež překládám prostě ,,Bůh” bez jakýchkoli označení, ve skutečnosti množné číslo (tzv. majestátní, tj. vyjadřující vznešenost n. veličenství) slova ,,Élóah” majícího týž význam, ale bez významového odstínu, jehož dodává množné číslo; kde se vyskytuje tento tvar, překládám jej stejně, ale se znaménkem ,,+” (,,+Bůh”, viz např. Deut. 32: 15). Tohoto výrazu v obou uvedených tvarech se ovšem používá i o bozích pohanských národů, pak však množné číslo má nejčastěji doslovný význam, (,,bohové”,) někdy však se ho používá i v obdobném smyslu jako o pravém Bohu, viz např. Exod. 32: 1, 4, pozn. 1122. Dalším pojmenováním Boha je ,,Él”, vl. ,,Silný”, ,,Mocný”; překládám je rovněž stejně, ale se znaménkem ,,*”, tedy ,,*Bůh”, a opět podobně i o pohanských bozích, (,,*bůh”,) viz např. Is. 45: 20nn., i množné číslo (,,élím”, tj. ,,*bohové”, viz např. Exod. 15: 11).

Slovo ,,Adónáj” pak vlastně znamená ,,moji Pánové”, zde je tedy v majestátním množném čísle slovo ,,Adón”, tj. ,,Pán”, při němž koncovka ,,-áj” značí množné číslo s příponou vyjadřující zájmeno ,,můj”; tato přípona však zde jaksi ztrácí svůj význam, neboť tohoto tvaru se používá prostě ve smyslu ,,Pán”, a nahrazuje se, kde to smysl vyžaduje, příponami vyjadřujícími přivlastňovací zájmena jiných mluvnických osob, jež pak svůj význam neztrácejí, jako např. ,,tvůj Pán” u Is. 51: 22, nebo odpadá, kde je tento výraz součástí Božího výroku, viz Mal. 1: 6, kde slovo ,,Pánem” je v množném čísle bez jiné přípony (,,Adóním”); kde je pak slovo ,,Adón” v jednotném čísle, je v tomto překladu opatřeno znaménkem ,,*”, ať již s jakoukoli zájmennou příponou nebo bez ní (,,*Pán”, ,,můj *Pán” apod.). A obdobně jako výraz, jehož se týká předchozí odstavec, má i toto slovo také jiný význam než název Boží Bytosti, jak je tomu ostatně i v češtině; znamená i ,,pána” nevolníků, (např. Gen. 24: 12,) je zdvořilým oslovením krále (např. 1 Sam. 24: 8; Jer. 22: 18) n. vysoko postavené osoby, (např. Gen. 24: 10,) někde značí i ,,manžela”, viz např. Ám. 4: 1, pozn. 153, n. ,,majitele” něčeho (1 Král. 16: 24, pozn. 822) apod. Množné číslo tohoto podstatného jména pak zpravidla překládám doslovně, má-li význam tohoto druhu, (tj., je-li uvedeno s malým začátečním písmenem, což se ovšem týká pouze překladu, neboť v hebrejském písmu není malých a velkých liter v tomto smyslu,) takže pak nejsou nutna žádná rozlišovací znaménka; v případě potřeby bližšího vysvětlení stačí odkaz na poznámku pod čarou.